Proč pomáhat, když se nás to (ne)týká
Pracuji jako streetworker v nadaci Podané ruce, která působí na území celé Moravy. Již čtvrtým rokem se pohybuji na ulici a snažím se pomáhat Romům závislým na drogách. Kromě obvyklé práce v terénu se zabýváme také testováním extáze či prací s dobrovolníky. Pro mnohé, kteří nemají s drogami žádné bezprostřední zkušenosti, je asi velmi těžké pochopit, proč vlastně těmto lidem pomáháme. Mnozí si však neuvědomují, že se s tímto problémem mohou setkat i oni, například ve své rodině či v blízkém okolí. Já sám jsem si to uvědomil, když ke mně na výměnu stříkaček jednoho dne přišel můj vlastní strýc. V té chvíli jsem se cítil naprosto bezmocně, ale moje profese mi nedovolila dát mé pocity najevo, musel jsem se k němu zachovat jako ke každému jinému klientovi.
V příběhu, který vám chci vyprávět, budu svého strýce nazývat třeba Kamil. Tak tedy Kamil pochází z větve tzv. slovenských Romů. Podle našich zkušeností je to asi druhá drogami nejzasaženější skupina Romů po těch olašských. Začínal podobně jako každý v jeho věku – toluenem a trávou. Pomalu přecházel na pervitin, až se dostal k jeho primární droze - heroinu. Posledně jmenovanou látku aplikoval tzv. intravenózně, tj. píchal si ji přímo do žíly, což je nejrizikovější způsob. Závislý tak velmi riskuje, že se nakazí žloutenkou nebo virem HIV. A to se stalo i Kamilovi. Že má žloutenku typu C, se dozvěděl na testech u svého lékaře, kde se účastnil programu substituční léčby pomocí methadonu, což je jakási náhražka heroinu. „Davide, mám žloutenku, asi umírám,“ vyhrkl, když mě uviděl. „Je to určitě špatná zpráva, ale jak víš, i žloutenka typu C se dá v jistých stadiích vývoje léčit a vyléčit,“ uklidňoval jsem ho. „Ani nevím, kdy a kde jsem ji dostal, měl jsem být opatrnější a nevěřit těm blbým feťákům,“ litoval. Kromě zdravotních komplikací jsou však s užíváním drog spojeny i další závažné problémy jako kriminalita. Ani Kamil se jí nevyhnul, když sháněl peníze na drogy, jako mnozí jiní, nejrůznějšími krádežemi. „Někdy potřebuju na fet až 40 tisíc měsíčně a nekoupím si za celej den ani rohlík,“ svěřil se mi jednou. Je to jen malý příklad, jak závislost na drogách dokáže dohnat člověka k tomu, aby ztratil i základní lidský pud sebezáchovy a veškeré morální zábrany a kradl v rodině i mezi přáteli a známými. V současné době je Kamilův stav z hlediska bezpečného užívání drog stabilizován. Podle mého soudu je i to pozitivní věc. Dnes žije se svou družkou a tříletým synem v pavlačovém domě v Brně.
Ze svých chyb se zotavuje i díky péči lidí pomáhajících drogově závislým. Součástí terénní práce je totiž snaha být s klientem v neustálém kontaktu a pomáhat řešit jeho aktuální problémy. Streetwork má rovněž preventivní charakter, jeho smyslem je mimo jiné alespoň částečně zamezit šíření zákeřných nemocí, o nichž už tu byla řeč. Klademe velký důraz na to, aby při každém „nášlehu“ používali závislí čistou jehlu a pokud možno nesdíleli náčiní pro aplikaci drog. Kromě injekčních stříkaček jim nabízíme filtry z nelámavých materiálů (jinak používají filtry od cigaret, které mohou způsobit nejrůznější záněty žil), dále pak kyselinu askorbovou (jinak rozpouštějí drogu obyčejnou citronkou do čaje, která může způsobit oční komplikace). Jedna z věcí, které nás trápí, je nedostatečná návratnost injekčního materiálu, a to zejména u romských klientů. Stříkačky nacházíme často pohozené v parcích i na jiných veřejných prostranstvích, snažíme se je samozřejmě odstraňovat, a chránit tak ostatní před negativním dopadem drog. Jsem velmi rád, že mezi streety pracují i Romové, neboť se mohou mezi romskou klientelou mnohem lépe orientovat. Fungují také různé specializované výcviky a programy, které pomáhají začínajícím „teréňákům“ v jejich práci.
Nevím, zda se mi vás podařilo alespoň trochu přesvědčit, že pomoc drogově závislým, kterou poskytujeme, má smysl. Zkuste se však zamyslet nad tím, jak byste se zachovali vy, kdyby se v podobné situaci ocitli vaši blízcí.